“Mezitím už se nezávislé názory stíhaly jako trestný čin, proto tyto noviny měly autoritu coby hlásná trouba. Zase se v duchu zadíval na druhou skupinovou fotografii. Bylo na ní tolik lidí, že se tam sotva vešli, muselo jich být tolik, protože skoro nikdo z nich neuměl psát, měli jen základní vzdělání, nebyli zatíženi nějakými vlastními názory, nějakou intelektuálštinou, jak se tomu říkalo, nemuseli se jí zbavovat, jako to musel on nejdnou slibovat v sebekritikách, když se do něho pro jeho neřest navezli. V těch novinách bývalo zvykem, že jen co začala nějaká ideologická kampaň, hned se v redakci sčuchla vlčí smečka, která zkoumala, na koho kolem nich by se ta kampaň mohla vztahovat. Nikdy nezažil tolik vypočítavé nenávisti jako v těch novinách.”
―
Ján Rozner,
Sedem dní do pohrebu