My čteme discussion

Každý rok 25. března probíhá čtenářská akce zasvěcená dílu J. R. R. Tolkiena - Tolkien Reading Day. Letos tento den vychází na zítřek, tedy na sobotu, navíc jsme si jako společné čtení na březen odhlasovali právě Tolkienova Hobita... Já bych řekla, že to je ideální příležitost se zapojit :) Letošní téma je Poetry and Songs in Tolkien’s Fiction, více se o akci dozvíte zde:
http://thebooktalkblog.blogspot.cz/20...

Vyberete tedy nějakou svoji oblíbenou pasáž (z Hobita i z jakékoliv jiné Tolkienovy knihy) a dáte nám ji sem společně s komentářem, proč právě tuto máte jako oblíbenou?
Najdete nějakou svoji milovanou báseň, písničku, či říkanku?
A jak Vás třeba baví překlady těchto částí Tolkienových děl - myslíte, že zachovávají ty krásné obraty a výrazy, které Tolkien ve svých poetických pasážích používá?

Těším se na názory a příspěvky, užijte si krásný víkend a krásný Tolkien Reading Day! :)

Tato výzva mě rozhodně zaujala, bohužel se k ní dostávám až teď, kdy jsem si knížku opět v klidu vzala do ruky. Hobita jsem četla prvně a prvně jsem si také přečetla český překlad "Far Over The Misty Mountains Cold", mé oblíbené písně ze soundtracku filmu. Ale na konci knihy, když se Bilbo vrátil domů, ale ještě než do Kraje vkročil, složil jednu báseň, která se mi zalíbila ještě víc než ta moje oblíbená:

Cesty vedou dál a dál
přes hvozdy a pohoří,
v klínu věčně stinných skal,
řek, jež touží po moři;
sněhem mnoha krutých zim,
kvetoucí pak lučinou,
přes trávu a kamením,
pod horami, pod lunou.

Cesty vedou dál a dál
pod mraky i hvězdami,
ale ten, kdo cestoval,
teď se domů vrátit smí.
Kdo zřel meč a plameny,
kdo zná slují děs a chlad,
luh teď uzří zelený,
známý vrch a známý sad.

Po jejím dočtení jsem si tehdy připadala trochu melancholická a konečně jsem měla pocit, že se vše uzavírá - tedy tahle etapa Bilbova života - a že teď nastává čas nového.
Doufám, že každý, komu se kniha líbila, si v ní našel svá oblíbená místa, která mu jsou něčím blízká a něco pro něho znamenají.