Sebastián Wortys's Blog
March 14, 2024
Kde jste vzal nápad na svou nejnovější knihu?
Když jsem si prvně prohlížel autorské prostředí mého nového profilu, všiml jsem si otázky: „Kde jste vzal nápad na svou nejnovější knihu?“ Tak moc se mi na ni zachtělo odpovědět, že jsem si v textovém editoru hned předpřipravil reakci. Když jsem ji však chtěl vložit na Goodreads, tak se ukázalo, že to byla jen ilustrativní otázka a odpovědět mohu jen na čtyři další. Už jsem to ale napsal, tak proč to nezveřejnit.
Pokud bych jako nejnovější knihu chápal tu, kterou zrovna píšu, tak odpovědí je ve „snomyslu“. To je můj neologismus pro stavy vědomí mezi snem a přemýšlením, které alespoň u mě nastávají při usínání nebo probouzení. Je to jako sen, kde nemáte tělo a místo dění jen přemýšlíte způsobem, který byste po doprobuzení považovali za šílený, zatímco během snomyslu se to může zdát logické. Některé myšlenky však i po probuzení mohou být pozoruhodné a to je případ té, jež inspirovala mou právě rozepsanou mezioborovou knihu.
Základní otázka byla zhruba taková, že jelikož časoprostor (tedy gravitační pole) je pravděpodobně tvořený spinovou sítí, která se vzdáleně podobá umělé neuronové síti, tak nakolik z kterých hledisek o ní tak můžeme přemýšlet? Stručnojasněji: „Je náš život přemýšlením vesmíru?“ Snažím se k tomu přistupovat skepticky i antiskepticky, abych neodpovídal jen nafukováním slov „ano“, nebo „ne“, jelikož informace, které mám, mi napovídají, že pravda je někde mezi a to se snažím zmapovat.
Kniha toto bádání však přerůstá a začíná hledat i odpovědi na mnoho jiných otázek vč. možné fyzikální (přesněji neutrální) podstaty vědomí. Tím se také snažím zdůraznit vysokou hodnotu člověka, která by neměla být opomíjena žádnou vlivnou umělou inteligencí nebo blížící se superinteligencí. Je také důležité uvědomit si, že každý člověk je spoluautorem nebo potomkem spoluautora díla globálního mozku.
Nakonec to může být i právě něco poněkud metafyzického v souvislosti s vědomím, co nám zachrání životy a otevře skvělou budoucnost, kde bude limitně docházet ke stírání rozdílů mezi personalizovanou utopií a realitou. Ještě je však potřeba udělat mnoho práce, aby se nakonec realitou nestala nějaká temná dystopie.
Pokud bych jako nejnovější knihu chápal tu, kterou zrovna píšu, tak odpovědí je ve „snomyslu“. To je můj neologismus pro stavy vědomí mezi snem a přemýšlením, které alespoň u mě nastávají při usínání nebo probouzení. Je to jako sen, kde nemáte tělo a místo dění jen přemýšlíte způsobem, který byste po doprobuzení považovali za šílený, zatímco během snomyslu se to může zdát logické. Některé myšlenky však i po probuzení mohou být pozoruhodné a to je případ té, jež inspirovala mou právě rozepsanou mezioborovou knihu.
Základní otázka byla zhruba taková, že jelikož časoprostor (tedy gravitační pole) je pravděpodobně tvořený spinovou sítí, která se vzdáleně podobá umělé neuronové síti, tak nakolik z kterých hledisek o ní tak můžeme přemýšlet? Stručnojasněji: „Je náš život přemýšlením vesmíru?“ Snažím se k tomu přistupovat skepticky i antiskepticky, abych neodpovídal jen nafukováním slov „ano“, nebo „ne“, jelikož informace, které mám, mi napovídají, že pravda je někde mezi a to se snažím zmapovat.
Kniha toto bádání však přerůstá a začíná hledat i odpovědi na mnoho jiných otázek vč. možné fyzikální (přesněji neutrální) podstaty vědomí. Tím se také snažím zdůraznit vysokou hodnotu člověka, která by neměla být opomíjena žádnou vlivnou umělou inteligencí nebo blížící se superinteligencí. Je také důležité uvědomit si, že každý člověk je spoluautorem nebo potomkem spoluautora díla globálního mozku.
Nakonec to může být i právě něco poněkud metafyzického v souvislosti s vědomím, co nám zachrání životy a otevře skvělou budoucnost, kde bude limitně docházet ke stírání rozdílů mezi personalizovanou utopií a realitou. Ještě je však potřeba udělat mnoho práce, aby se nakonec realitou nestala nějaká temná dystopie.
