Začátkem roku jsem se rozhodla, že to letos vezmu trochu víc zvolna a nebudu si dávat kdovíjaká literární a knižní předsevzetí… A najednou, než se člověk naděje, je půlka roku za námi. Co všechno se událo?

V rámci osobního života je vše víceméně při starém. Děti jsou děti – starší je pořád občas protivná a občas totální božanka k zulíbání, mladší je stále slunce, ale už začíná mít na věci svůj názor (židlička, kočárek… proč by v tom seděla?) Neustále se točíme v kolotočích rýmiček a střevníc...