Zuzana Hartmanová's Blog

Jelikožse mi docela osvědčila loňská taktika, kdy jsem si víceméněžádné plány nestanovovala, pokusím se ji letos zopakovat.Zvolnit, nehnat se za nějakými čísly, která kolem a dokolastejně nic moc neznamenají, dělat věci hlavně pro zábavu, ikdyby to znamenalo být trochu za trubku jako loni, když jsemzačínala s pryskyřicí (protože kdo by se díval na návody, četlsi zkušenosti ostatních, co s tím pracují, když jít hlavouproti zdi a zjišťovat všechno metodou pokus omyl je lepší… ahlavně záb...

Nebudu vám lhát, co se týče mého vlastního psaní, potažmo publikování, byl rok 2022 až podezřele plodný – vlastně to byl zatím můj nejplodnější autorský rok (byť ne vše je čistě moje zásluha, že ano)

Moje psaní:
— Vyšel finální svazek Krys apokalypsy s názvem Bouřný úsvit (a vyšel rovnou i jako e-kniha).
— Kromě toho první dva díly vyšly v audio podobě u nakladatelství Ova Audio a namluvil je skvěle Ondřej Brett. Místy jsem ho – obzvlášť v té dvojce – vzhledem k množství sexuálních scén troc...

První polovina roku uběhla, ani nevím jak. Druhá se zdánlivě táhla o trochu víc. Možná to bylo tím, co všechno jsem páchala (ale neměl by ten pocit ubíhání času tím pádem spíš zrychlit…?), těžko říct.

Cose týče zdraví, je to pořád stejná písnička – zrakvenápravačka bolí (to je tak, když jste lemra, co to neřeší včas /doktoři vás lečí na něco jiného, než co to je / jsou dlouhéobjednávací lhůty / nemůžete se měsíc dovolat k potřebnémudoktorovi / spletete něco z té tuny byrokracie). List...

To si tak píšete a máte určitý záměr. A ten vám pak někdo zkazí, když vám do komentáře ke knize napíše, že je to andělská telenovela. Taková potupa, taková urážka na cti vaší knihy! Pak se nad tím trochu zamyslíte a zjistíte, že ten dotyčný má vlastně… možná… čistě náhodou… aspoň trošililinku… pravdu.
Vždyť já se nijak netajím tím, že píšu knihy, kde vztahy hrají důležitou roli. Ano, můžu se pozastavit nad tím, že někomu přijdou hrdinové Krys dokonale spárovaní (nic proti, ale Fjorla, ani Ri...

Začátkem roku jsem se rozhodla, že to letos vezmu trochu víc zvolna a nebudu si dávat kdovíjaká literární a knižní předsevzetí… A najednou, než se člověk naděje, je půlka roku za námi. Co všechno se událo?

V rámci osobního života je vše víceméně při starém. Děti jsou děti – starší je pořád občas protivná a občas totální božanka k zulíbání, mladší je stále slunce, ale už začíná mít na věci svůj názor (židlička, kočárek… proč by v tom seděla?) Neustále se točíme v kolotočích rýmiček a střevníc...

Jak jsem již naznačila v minulém příspěvku, letošní rok jsem se rozhodla trochu změnit přístup a žádné plány si víceméně nedávat. Většinou mě jejich nedodržování spíš „stresuje“ než co jiného V případě loňského roku jsem pak byla z toho, že na ty slavné plány nemám čas, spíš smutná – a přitom je to přece taková blbost, na které vůbec nezáleží. Inu, vnitřním pocitům člověk většinou moc neporučí, žejo.

Atak to letos beru zvolna. Hlavní plán na rok 2022 je přežít Dobře, nebudu to zas tak dra...

Druhá polovina roku byla v mém případě zahájena větou: „Tak, maminko, teď vás zkusíme zvednout z postele, ať vám sem můžeme přivézt miminko – však už máte za sebou druhého císaře, tak to znáte.“ Jo, znám… Oh, jak hluboce jsem se mýlila.

Zporodnice mě vylili po třech dnech, což mně osobně celkemvyhovovalo, protože prostě doma je doma, ale pak jsem se ocitla vkolotoči, který se doteď nezastavil a něco mi říká, že se asiještě pár let nezastaví (hehe – to je trocha hysterickéhosmíchu). Čím...

Vždycky jsem zastávala názor, že spisovatel (nebo chcete-li autor) by neměl jen psát o svých velkých plánech, ale měl by je především uskutečňovat. Vždycky mi to připomene hlášku z filmu Van Helsing s Hugh Jackmanem: „Když chceš někoho zabít, máš to udělat, a ne o tom pořád jen mluvit!“

Jenžejá v poslední době zjišťuju, že místo psaní vymýšlímspousty blbin a navíc je ještě ani nejsem schopná dotáhnout dokonce. Tak nějak jsem se totiž shlédla v různých merchzáležitostech a strašně ráda by...

Je to tady, blíží se mi Den D – druhé dítě už se na nás chystá a já se tak snažím vyřešit všechno, co se dá, abych pak na nic nemusela myslet. Protože… pokud to bude podobné jako s ratolestí číslo jedna, nebude se mnou pár týdnů kloudná řeč.
Takže od závažných témat typu přenastavení životní pojistky, přes praktické věci jako vyprat dětské oblečení, připravit kočárek a připomenout si, jak se do auta kurtuje sedačka „vajíčko“, jsem se dostala do takové té fáze, kdy jsem řešila různé drobnosti. Op...

Když jsem se před nějakým časem hecla, že přepracuju jednu svoji prehistorickou povídku, kterou bychom nejspíš mohli zařadit mezi mix urban fantasy a paranormální romance, netušila jsem, že to nabere takový sešup

Ráda bych řekla něco málo k „historii“ tohohle příběhu a k tomu, proč jsem se ho rozhodla přepracovat zrovna teď.

Historie
Původní verzi Lovců zatracených jsem napsala koncem roku 2008 a poslala ji do soutěže (pak jsem k tomu časem dopsala další tři části). V soutěži povídka sam...